close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Od Nich pro NáS

PoHled Od TH [by ToM]+PřeKlaD

17. června 2007 v 10:38 | KláRinKa:))
→Přeložila KláRinKa:)) pro www.tokiaccizlaticka.blog.cz
btw:Je to můj prwní překlad ,bude trochu wolnější,tagže berte s rezrwou jo?
Ahoj lidičky,Švédsko nás přivítalo slunečným počasím,náš jazyk tu moc nevyužíváme,takže musíme mluvit naší špatnou angličtinou.Dnes jsme měli autoramiádu a šli jsme do Ikei,potom jsme jeli na losovi.Pak jsme měli večeři-křupavý chleba;-)Naše cesta byla opravdu super.Cool lidi,sympatická země a naše album je na prvních příčkách hitparády!Zítra jedeme do Madridu!!!
Tom,Bill,Gustav,Georg
tokiaccizlaticka.blog.cz [[klick na pix]]

Billíšek napsal...=o)

1. října 2006 v 16:28 | Klárka
Jestli tohle fagt napsal Billíshek tag ....tag...je moc spráwnej a rozumnej...=oP
Dovedu si představit, co si ted' myslíte. Vidíte moje jméno a myslíte si: Další, kdo nás chce naštvat. Dobře, v tom případě tohle nemusíte číst. Jak jsem se dostal na tuhle stránku? Známe lidi, kteří taky chodí do různých fór, ale oni nikdy neřeknou, že nás znají. Proto neposlouchejte ty, kteří říkají, že nás znají. Naši opravdoví přátelé by to nikdy neřekli. Myslím, že je to rozkošné, když o nás mluvíte a vyměnujete si myšlenky, nicméně mnozí zachází příliš daleko. Jsme taky lidé a máme své soukromí, které pro nás znamená velmi mnoho. Jsme mladí, kocháme se naší dobou a jsme št'astní. Viděl jsem tu leccos a jediné, co mi zbývalo bylo pouze zakroutit havou.

Líbí se mi to, co ted' dělám, ale často se ptám sám sebe, proč se vypouští tak moc zpráv, ve kterých se fantazíruje, například na téma jak líbám, jaký jsem v posteli? Objevují se fotky dívek, které údajně jsou moje přítelkyně a tyhle dívky začnou zesměšnovat', říkají o nich, že jsou šeredy atd. To není normální!
Prostě mějte požitek z naší hudby, koncertů a nehrajte si s naším soukromím, protože řeč jde přece jenom o Tokio hotel a ne o přítelkyních, kamarádech, sousedech nebo psech. Nebojte se o nás tak moc, všechno je u nás v pořádku, žijeme naším snem, a vy všichni jste základ toho, že máme právo ho žít. A to bude poprvé a naposledy, co sem píšu. Prostě se chci trochu osvobodit, smět pochopit pár věcí.

S pozdravem Bill

vlastnoručně napísanej dotazníček-Gusťa;-)

20. června 2006 v 17:34 | Klárka

vlastnoručně napísanej dotazníček-Georg;-)

20. června 2006 v 17:33 | Klárka

vlastnoručně napísanej dotazníček-Tomíšek;-)

20. června 2006 v 17:33 | Klárka

vlastnoručně napísanej dotazníček-Billíšek;-)

20. června 2006 v 17:32 | Klárka

Mailík od Tokio Hotel für fans;-)

16. června 2006 v 17:30 | Klárka
Tagže....já když jsem tenhle mailík přečetla tag jsem pochybovala o tom,že jsem nezešílela...to jako fagt napsal Billík?Toe blbost ne?Ale potom jsem se dozvěděla že to přišlo i jiným fans...tagže už o mojí normalitě nepochybuju:-DNapísal to teda Billíšek ale vůbec nevim,komu to posílali...tady máte originál xo)-->
Liebe Fans,

es ist unglaublich - was wir jeden Tag erleben, was um uns herum und mit uns passiert und das alles in einem rasanten Tempo, dass uns manchmal selbst die Luft wegbleibt.
Wir haben den Bambi gewonnen, den Echo für den besten Newcomer, vor 2 Wochen erst den Goldenen BRAVO Otto und es scheint, als würde es immer so weitergehen. Mittlerweile haben wir nicht nur bereits die 3. Single aus unserem Album veröffentlicht, sondern auch unsere Fortsetzungstour "Schrei 06" gespielt und haben vor allem dort eure direkte Nähe spüren können. Das war eine geile Zeit - in über 22 Konzerten haben wir gemeinsam mit euch gefeiert, die Hallen gerockt und hatten eine Menge Spaß...

Wir möchten nun diesen Zeitpunkt wählen, um euch erneut ein großes Dankeschön zu sagen und euch wissen zu lassen, dass wir es unheimlich cool finden, dass wir die besten Fans der Welt haben. Ihr stärkt uns bei allem was wir tun und was auch immer passiert den Rücken. Wir können uns auf euch verlassen - das ist ein unglaublich gutes Gefühl.

Im Sommer spielen wir ein paar coole Festivals und freuen uns schon sehr darauf, euch dort wieder zu sehen - geiles Wetter, gute Rockmusik und wir können euch zurückgeben, was ihr die ganze Zeit für uns tut- live für euch zu spielen, ist für uns das Größte. Hier die Dates, die ihr auf keinen Fall verpassen dürft:

03.06.2006 NL-Amsterdam Paradiso
04.06.2006 Hessisch Lichtenau Hessentagsarena

06.07.2006 Gelsenkirchen Glückaufkampfbahn
07.07.2006 Herford Open Air am Rathausplatz
15.07.2006 Mannheim Arena of Pop
16.07.2006 Aurich Open Air
21.07.2006 A-Tarsdorf (bei Salzburg) Stadion Tarsdorf
23.07.2006 Soltau Pop im Park
29.07.2006 Neumarkt Open Air Festplatz

12.08.2006 A-Gröbming Open Air
18.08.2006 Itzehoe Open Air im Stadion Itzehoe
19.08.2006 Meppen Emslandstadion
20.08.2006 CH-Janschwil Degenaupark Open Air Tufertschwil
25.08.2006 Aachen Open Air auf dem Katschhof

02.09.2006 L-Esch Alzette Parc Galgenberg
03.09.2006 St. Goarshausen Loreley Open Air

Wir sehen uns, hoffentlich!


Euer Bill, Tom, Georg und Gustav von Tokio Hotel

Billíškovo "díky" fanouškům

7. května 2006 v 13:29 | Klárka
Milí fanoušci,
Od léta sme dostali přes 10 000 dopisů-to nás strašně těší, každý jeden je pro nás jedinečný! Dokážete si představit, že ne vždy stihneme ihned odpovědět, i když to děláme strašně rádi. Dělá na nás ohromnej dojem, jak nápadný ty dopisy sou a kolik lásky a času na to vynaložíte… za to vám chceme poděkovat!
Uplynulý týdny pro nás byly hodně vzrušující, splnil se nám náš největší sen- uveřejnit naše songy, sme teď hodně na cestách a zažíváme taky úžasný věci! Jako včera, když sme vyhráli nejlepšího nováčka. Toe supa cool!
Stejně jako náš novej singl "Schrei" , kterej sme nedávno zveřejnili. Sme strašně napjatý, jak se vám bude líbit, pže je to jeden z ašich absolutně nejoblíbenějších songů. Je o tom, že si dycky musíte jít svojí cestou, bez ohledu na to, co je proti vám a jak moc musíte bojovat. My sme toho jasnym příkladem- nenechat se ovlivňovat a zůstat sami sebou. Ale to není všechno, na našem Maxi-single-schrei-albu najdete další dva nový songy, který doteď nebyly zveřejněný a na cédéčku Schrei nejsou.
První je "Zpověď" (Beichte). Tam chceme vyjádřit, že člověk by si občas měl vychutnat malej hřích, jako třeba zůstat ráno dýl ležet v posteli a do školy přijít klidně pozdě, i když je to očima ostatních totálně špatně braný…
A další "Temný" (Schwarz), k tomu patří i tohle: Vznikl v noci, když sme jeli našim tourbusem, všude okolo byla tma. Ta jediná se před náma vynořovala a hned pohlcovala světla protijedoucích aut ve zpětnym zrcátku… Máme rádi ten řádek "pro to sme se narodili" (dafür wurden wir geboren), to odráží všechno…
Taky sme neuvěřitelně překvapení, že sme tolik úspěšný, a vy víte, že vám za to strašně moc děkujeme. Vy ste skutečně ti nejlepší fandové, jaký sme si mohli přát, a vždycky se těšíme, když vidíme na konzertech nebo jinejch událostech známý tváře. Toe úžasnej pocit…
Teď deme od 4. Prosince na vlastní turné, a vy si určitě umíte představit, že to pro nás hrozně moc znamená. Přejem si colláckej čas s váma.
Let´s rock´n´roll!

Dopísek od Toma

7. května 2006 v 13:11 | Klárka
Dopísek od Tomíska je taky pěknej...holt jsou to citlivá dvojčátka;-)
Přátelství je pro mě absolutně důležité. Dává mi sílu. V přípravce jsem měl prvního opravdovýho kumpána :) Spolu sme spěchali při hledání Viertklässlern( to fag netušim :D). To nám přišlo extrémně cool. Třebaže sme byli jako kluci menší a mladší, vždycky sme je porazili (ten výraz se váže k porazit strom, tagže bůhví co to Viert... znamená :D). Naneštěstí se můj kámoš přestěhoval do jinýho města. To bylo totálně smutný. Od té doby sme se už nikdy víc neviděli. Tagže to byl můj nejlepší kamarád.
Když naši rodiče museli pracovat, byli sem s Billem zamčený děti. To znamená, že sme byli doma než přišli, nebo sem byli občas u babičky. Ale když na nás neměli čas ani odpoledne, šli sme do školní družiny. To sem nesnášel!! Zaprvý sme nebyli s ostatníma dětma na stejný vlnový délce, a zadruhý jídlo bylo úplně hrozný! Pořád jenom "mtrvá babička" - to je malej kousek sekaný s odpornou omáčkou. Za třetí sme tam useli dělat domácí úkoly. Až když sme byli hotový, mohli sme si jít hrát. S holkama se ale dělo hodně. Když si člověk s nima zahrál s míčem, hned se do něj zamilovaly. Tagže začaly milostný dopisy... Tam bylo vždycky: "Setkáme se v rouře? Ano, ne, nebo možná?" To byla roura na hraní- prolejzání. Tam vždycky všichni leželi a líbali se. Protože sme s Billem družinu nenáviděli, museli sme tam chodit. To bylo upe cool :D
Ale pak přišla přípravka. To bylo totálně posraný. Tam sem musel za trest za mý chování skládat hlavolam. Nikdy sem ho neudělal...
Když sem měl jít konečně do školy, šíleně sem se těšil. Ještě si přesně pamatuju na můj školní kornout. Byl plný sladkostí, bylo tam taky moje první plnící pero, pravítko, tužka a spousta dalších školních krámů. Na to sem se strašně těšil. A v tenhle první školní den sem se cítil úplně probuzenej. Ale když se mi chtělo na záchod, nemoh sem tam chodit, kdy se mi zachtělo, jako v přípravce. Druhej den školy mi už přišla taky úplně podělaná. Mohli sme jít mezitím, když studenti nemluvili. Přirozeně se nám to nelíbilo! Naše třídní byla absolutně sžíravá. Na začátku nám přikázala dělat dozor. Jasně, my sme se na to chtěli vykašlat, ale mamka nás nutila.
Ale já sem se nikdy nenechal zkrotit, ani od mamky ne. Do tý době, než se stala ta věc ve škole, na nás matka nikdy nebyla nějak zvlášť přísná. Vždycky sme měli hezký vztah. Pomáhala nám se všema problémama. Taky sme si mohli všechno rozhodovat sami, proto dneska vím, co chci a co ne. Co zaručeně chci... babiččiny špagety! Vařila prostě ty nejlepší, se skvělou omáčkou. Dokonce sem se jednou pokoušel udělat si je. Ale to se neosvědčilo. Musí se to dělat na její speciální pánvičce. Proto sme chodili vždycky po škole k babičce na jídlo. Bydlela v Magdeburgu přímo u naší školy. Dědeček byl pro mě vzor. U něj sem se k jeho radosti naučil karate. Kdysi sem se mu přiznal, že se mi tenhle sport nelíbí. Nejdřív sem si myslel, že bude zklamaný. Ale byl úplně v pohodě.
Po čtvrtý třídě sme se přestěhovali na vesnici. Tam nás ostatní kluci ze školy chtěli vyhnat, protože když sme tam byli my, dostávali sme všechny milostný dopisy. A já dostávám tyhle dopisy ještě dneska...

Dopísek od Billa

7. května 2006 v 13:09 | Klárka
Určitě si to přečtětě...je to klásný.Když jsem to četla poprvý tak jsem se neudržela a začala jsem brečet-je to hodně emotivní.......
Nedělalo mi nějaký problémy být sám- naopak! Ve školce byly malý domečky nebo hebký přístřešky kam člověk mohl chodit se svými kamarády. Něco takovýho sme už tenkrát nechtěl. Mnohem radši sem chtěl zůstat celej den doma. Ze školy se mi chtělo taky úplě zvracet. Ale bez toho by člověk v životě neobstál. Proto sem tam chodil.
Jsem tak šťasný, že mám svoují matku. je pro mě strašně důležitá. Vždycky nás s Tomem podporovala. Tkay v hudbě! Dřív k nám dokonce vozila celej band. To bylo hustý, ale doma sme měli i jistý pravidla a hranice. Ale to vůbec nebylo špatný. První tvrdá rána byla, když se naši rozvedli. To nám bylo šest. Byl to divnej pocit vědět, že tatínek už s náma nebude bydlet. Tenkrát to bylo strašný. Ale teď už s tim nemam žádnej problém, už jim mnohem víc rozumim. Horší je, když jsou spolu rodiče jenom kvůli dětem.
S mojí matkou bylo vlastně vždycky všechno super. Jen jednou na nás byla pořádně naštvaná a mrzutá. Bylo to na rodičáku ve škole. Tam si na nás ( na Toma a na mě) všichni rodiče stěžovali. Dokonce kvůli nám chtěli vzít svoje děti ze třídy! To mamce nepřišlo moc hezký. Ale rodiče ostatních dětí na vesnici byli jenom maloměštáci. Jasně sme jim nevadili. To sme mohli vždycky večer zůstat dýl venku. To bylo krutě cool. Já sem to ale nikdy nevyužil, nikdy sem domů nepřišel opilý a nevyblil se matce u nohou.
Kdo ještě nás podržel? Naši prarodiče. A ještě dnes jsou babička s dědečkem naši největší fanouškové. Oni zaznamenávají všechno, co o nás běží v televizi a kupují všechna BRAVO! Na ně se můžu vždycky spolehnout!
Ve škole to bylo docela jiné: Tam sme s Tomem měli jen jednoho nejlepšího kamaráda Andrease. S ostatními jsem nechtěl trávit svůj volný čas. Všechno to byli chytrý sráči a šprti. Kromě toho mi nadávali do teploušů a citlivek. Ale mě to bylo jedno- a dneska sem totálně nad věcí. Měl sem jenom jedinej zájem: hudbu. A dneska je to pořád stejný.
Když mám někdy volno, lehnu si na pohovku a koukam na televizi. Nebo pořádám párty. Jednou sem to zkoušel s jízdou na koni. i když mám příšernej strach z koní. Naštěstí se mi nic nestalo. Nikdy sem ještě neměl nějakej hroznej úraz. Jenom jednou sem musela zůstat tejden v nemocnici. Vlastně ne nadarmo, komár mě píchnul do ucha. Na to sem alergickej. Přišlo mi úplně úžasný, že za mnou Tom každej den chodil.
Povahově je strašně milej! Jediný, co na něm namam rád je jeho hraní si na machra. Dobře, a jeho styling taky neni můj případ. Ale hlavní je, že jemu se to líbí.
Vždycky sme si dělali, co sme chtěli. Je to skutečně drsný, když myslím na to, jak jsme si změnili vlastní životy. Ale je to sranda! Ačkoliv to je teď víc stresující, když si to představuju. Každej si myslí: Když se člověk stane hvězdou, je mu všechno u prdele. To vůbec neni pravda! Makáme tvrdě pro úspěch. Ale stojí to za to. Nebudu nikdy dělat nic jinýho než hudbu. Teď je spousta otázek, jestli nás úspěch změnil. Já věřím, že ne. To by nám naše rodiny už dávno nacpali. Zůstal sem sám sebou! Ctižádostivý a líný, veselý a trochu egoistický. Je úplně jedno, co o mě říkají ostatní. A tím nejdůležitějším v mym životě zůstane navždy moje matka, můj bratr Tom a naše skupina- Tokio Hotel!
 
 

Reklama