close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Wunder-22.díl

5. března 2007 v 15:38 | KláRinKa:) |  MoJe FF-WunDer
"Hele Kláro!!!Vrať se!Co chceš dělat?Kam chceš jít?Vždyť neumíš německy dost dobře na to,aby sis tu našla nějakej hotel!Odchodem nic nevyřešíš!Bill se neprobudí!!!" křičí za mnou Kačka která ale netuší,že teď by mohla bejt na Billovym místě klidně ona.Nechystám se jí to říct…nechci jí ublížit…potom by si vyčítala to,že Bill je teď…ach bože…"Ne Káťo…sice se neprobudí ale já teď nechci s nikým mluvit…chci být sama.." vezmu kufr do ruky a jdu ven ze dveří hotelu Saga…
Zrušila jsem všechny naplánovaný konzíky,prodloužila si turné…wlastně je to jen moje turné co jsem si prodloužila...něco jako…moje depresivní dovča…Nechci teď o ničem slyšet..nechci nikoho slyšet..a nechci nic slyšet!Vypla jsem si mobil,hned po příchodu do nějakýho malýho hotýlku na kraji Hamburku,aby se mi nikdo nedovolal…začíná období náročného nicnedělání s programem dne spánek,spánek,spánek,… a kdyby se mi chtělo náhodou sportovat…tag bych tam připsala i gaučing…nic namáhavějšího po mně nemůže teď nikdo chtít…sednu si na topení v rohu maličkýho hotelovýho pokoje a koukám z okna..teda…spíš mžhourám očima přes ty záplavy slz co se mi z očí hrnou.Achjo…nemám tu ani televizi…to proto,kdyby tam náhodou říkali něco o Billovi,…co budu jen dělat?Všechno pro mě skončilo…nemám to skončit taky?Proč bych wlastně měla žít?Skupina se mi rozpadá před očima,..o tom,co se stalo s mym klukem už ani nemluwim,a do školy se nevrátim…pořád musim přemýšlet nad tim,co se wlastně stalo w posledních dnech…popravdě řečeno…je to k wzteku že se sešly asi 3 nejhorší dny mýho života…kdowí,jestli to tag bude pořád pokračovat…než se wzpamatuju tag to bude trwat…dlouho.Fagt dlouho?Řekla bych,že spíš se z toho nevyhrabu za celej život..ale to pořád melu o sobě..přece nejsem jediná komu se něco stalo…Bill třeba…do háje…už nebudu myslet na Billa…skončil…i u mě…nechodili jsme spolu…a já ho vůbec neznám…nikdy jsem neměla kapelu…YesaY,… to už vůbec ne,…neznám Radka,Kačku,Danču ani Terku…Tokio Hotel?Co to je?A Peter?To je kdo?...ani jsem v životě nezpívala,..žádnou písničku jsem nenapsala…co je to Wunder?Zázrak?Neni to německy?Proč německy když jsem v Německu w životě nebyla a německy neumim ani slovo…jo..přesně tohle všechno si teď wsugeruju…nikdy se nic nestalo…já přece nikdy ani nebrečela…nikdy…ani teď…už nebrečím…nebrečím "NEBREČIM!!!!"už ne:'( třísknu vázou s kytkami o zeď a rozbrečím se ještě wíc…všechno mi leze na nerwy,všechno mě štve…proč?????Proč se nestalo něco jiného w posledních třech dnech?Proč jsme třeba zase s YesaY nejely do aquaparku?Proč jsem se nešla jen tak s Billem projít?Místo toho,abych byla viníkem toho že….prostě toho co se stalo…přece jsem na všechno zapomněla…nezapomněla …nic se přece nestalo,…Panebože!!!Už magořim!!!Tohle není normální!!!Nedá se jen tak zapomenout na něco…něco….něco jako je tohle!Vysvitlo sluníčko…hm…celou dobu nesvítilo,a teď se může pomátnout…zatáhnu závěsy a šlehnu druhou vázou o zeď…kytky leží s roztříštěnou vázou na zemi…stejně jako já ležim s roztříštěným srdcem na posteli…
Ne….nemůžu pořád jenom spát….musim se jít projít…ale co když potkám někoho z YesaY?Nebo Radka?Nebo prostě někoho kdo mě pozná…mno…stejně už je tma…Zvednu se z postele,natáhnu na sebe kalhoty a pořádnou mikinu,na hlavu dám kapuci a na oči tmavý brýle…který mi dal Bill…ksakru…vždyť na něj už nemám myslet…u dveří se podívám do zrcadla a widím w něm jen nějakou holku který se boří swět jako domeček z karet…kéž bych to nebyla já…
Jdu na vrchol wysokýho kopce…na který jsem s Billem spolu chodili ještě než…odešel…někam…kam?Prostě pryč…Jediné co vím je,že se už nikdy nevrátí…Když se konečně vyšplhám až nahoru,jsem překvapená…jednou když jsme tu s Billem spolu byli…vyryl do stromu srdíčko…a…ono tu pořád je…nikdo to nepřemázl…nikdo to nezničil…strom nikdo nepokácel…Nahrnou se mi slzy do očí…newim proč…doběhnu k tomu stromu a obejmu ho…říká se,že se vrbě můžeš se vším svěřit a nikomu to neřekne…sice tohle není vrba,ani nic jí podobné,ale svěřit se můžu i tak…je to přece náš strom…K und B…je to na něm vyryté…ještě objímajíce strom vyprávím všechno co se stalo…jsem tu sama,tagže mě nikdo nemůže slyšet…kromě mě a stromu.Když to všechno se vzlykáním dopovím,vytáhnu z kapsy klíče a začnu rýt do stromu,vedle srdíčka nápis "I love You"…naposledy obejmu strom,a wracím se zpátky do hotýlku.
::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::V Hotelu::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
Sedím se sluchátkama v uších opřená o zeď a jen tak koukám do blba…do tmy.Je půl dvanácté v noci a mně už se docela zavírají oči…asi půjdu spát.Odložim mp3 přehrávač a jdu si vyčistit zuby,když w tom slyším něco třísknout do okna.Od narození jsem opatrná,bojím se duchů,všeho kolem toho,tagže okamžitě srdce zrychlí tep…jdu do pokoje a roztáhnu závěsy…nic…otevřu opatrně okno a kouknu ven…nikde nic…co to bylo?Třeba…třeba jen nějakej kamínek…mno jasně…kamínky prší z nebe..nic lepšího jsem si vymyslet nemohla…prostě to něco bylo...newim…každopádně mě to probralo natolik,že už spát nejdu…hodim na sebe tenkou bundičku a jdu zase na kopec ke stromu…
::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::Venku::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
Když dorazím nahoru,jdu přímo ke stromu…můžu přece přespat tady…je mi tu dobře…není tu ani moc zima,sice fouká vítr,ale to se dá čekat w takový wýšce.Ráno se vrátim do hotelu a dám si něco k jídlu,zatím moje bříško nic nevyžaduje…Ale co to…moje oči hned zaregistrují nový nápis na stromu…vedle mého vyrytého "I love You" přibylo "I'm too"…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Klick že jsi tu=o)

Klick=o) 100% (221)

Komentáře

1 Petra Petra | 15. dubna 2007 v 8:06 | Reagovat

Napiš pls pokráčko:-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama