...otevřu rozstřesenou rukou dveře a..........vejdu do úplně prázdné místnosti.....neni tu nic...žádný nábytek,okna...prostě je to jen tmavá,prázdná tichá místnost ze které mi běhá mráz po zádech..raději projdu v místnosti úplně každý kouteček jestli tu nebude Bill nebo aspoň něco ,co by mě k němu přivedlo...fakt tu není nic kromě prachu a....a.....je tu akorát na zemi dřevěné prkno.No...co s tím?tak akorát na obranu.Vezmu ho pro všechny případy do ruky a po špičkách jdu po schodech dolů.Už začínám být zoufalá sama ze sebe.Kouknu na mobil a v tom mě napadne že bych mohla zavolat pilicajty a ti by to tu prohledaly,jenže,co kdyby tady vážně byl ten chlápek s Billem.Moc dobře vím že to ty únosce vždycky vyprovokuje a zabijou nejen svojí oběť ale i toho kdo pomoc zavolal...takže to nepřipadá zatím v úvahu...ty woeee!Vykulím oči nad dispejem,pže čas mi ukazuje právě čtvrt na čtyři ráno...ještě jsem dneska nepřimhouřila oči,natož abych spala.Jenže pro Billa bych klidně nespala celý život..kterej by byl bez spánku asi krátkej no....ježiš co tady přemejšlim o kravinách?Dám sama sobě pořádnou facku a pak si mnu bolavou tvář...rozhlížím se všude kolem...pořád je tu ticho,akorát kapky deště buší do oken....kde by mohli být?Nevidím tu žádnou místnost....akorát schody,okno,dveře,schody.......schody?No jasně!Schody dolů!Asi do skle...p....ppa...twe ježiš už tag jsem dost vystrašená a eště jít do sklepa....='o(To už je fagt moc.Nadechnu se a jdu po těch schodech dolů,je tu tma jag...no jag ve sklepě skoro o půl čtvrtý ráno někde hluboko v lese...Koukám se vyplašeně doleva,doprava,za sebe,před sebe...už mi stékají slzy po tváři.Ježiš jestli Billa nezachránim tag...tag....tag ho nezachrání už nikdo......
...rette mich,rette mich,rette mich....šeptám si sama pro sebe a jdu až hluboko dolů po schodech.Po stěnách lezou různý havětě blééé..pavouk!!Panebože jestli tohle přežiju tag jsem machr..."Do pí*i!!" Kterej kretén nechal na schodech ten kámen o kterej jsem zakopla a teď jsem rozpláclá dole ve sklepě pod schodama??..válím se tu jag prasátko v blátě...mám odřenou tvář a necítím ruku...noo..kterou asi?Tu už úplně zdevastovanou...kolikrát už za ty 4 tejdny byla zlomená,naražená atd atd?Oklepu se z toho nejhoršího a jdu,teda spíš pokulhávám,směrem ke dveřím naproti mě...stisknu pevně dřevěné prkno který pořád tahám s sebou...slyšela jsem kroky..nebo..nebo se mi to jen zdálo?Asi jo..možná nějaká krysa nebo tag něco...už jsem u dveří...tag tady už je Bill 100%!!Cítím to..srdce mi tluče jag splašené a oznamuje že už jsem u cíle...chytnu kliku a..."Pomoooooooooc!!!!!!!!!" křičím a rukama se snažím vysmeknout z něčí náruče....v té tmě ani nevidím kdo to je...dává mi ruku přes pusu a surově mě táhne za sebou k jiným dveřím...otevře je a flákne semnou o zem,najednou mi dojde že je to ten chlap kterej unesl Billa a teď nejspíš i mě...kdybych aspoň neupustila to prkno když mě chytl ='o(Zavírá za sebou dveře a zamyká je,jde směrem ke mě s nějakým hadrem.Rozčíleně se zvednu a vrhnu se na něj,chytnu ho kolem krku a snažím se dostat ke dveřím,jenže má prostě sílu, tagže už zase ležím bezmocně na zemi "Nech mě bejt!!!!" křičím na něj když mě pevně chytne za ruce a sváže je k sobě nějakým provázkem...i když dost pevným provázkem...snaží se mi zakrýt pusu tím hadrem jenže to mu prostě nemůžu dovolit,nesmí mě uspat,musím se dostat k Billovi a zachránit jeho i sebe...kopnu ho do obličeje,ale to ho nezastaví,něco si pro sebe zamumlá a vytáhne kudlu.V tu chvíli je mi jasný že Billa už nemůžu zachránit,že tady prostě můj život končí a on musí spoléhat na někoho jinýho....vytrysknou mi slzy z očí a upřeně sleduju obličej toho chlapa jestli v něm nepoznám někoho známýho...kudlu mi zastaví těsně před obličejem a začne mi vyhrožovat že je po mě jestli nebudu hodná...mluví anglicky....panebože kdo to jee?Na jeho výhružku se odvážim akorát kývnout...začnu zase brečet a prosebně na něj koukat..třeba se slituje a pustí mě i Billa zpátky domů...jenže to ho ještě víc naštve a přitiskne mi hadr na ústa....nedokážu se bránit....usínám...
"Kláro!Kláro!!!Haloooo probuď se už sakra!Už je tady pomoc....neboj se!" uslyším nějaký hlas....někdo mě drží pevně za ruku a očišťuje mi odřenou tvář.."Je asi v šoku...bude trvat dlouho než bude zase v pořádku..nechci vědět co všechno musela prožít" říká druhý hlas....snažím se promluvit ale..prostě to nejde...ležím pořád bezmocně na zemi a bojuju se spánkem...v místnosti je už trošku světlo...zjistím když pomaličku otevřu oči...před sebou vidím rozmazaně nějakýho chlápka a ten kdo mi očišťuje tvář je..Radek!!! "Radku!!!" vyhrknu ze sebe a s bolestí se zvednu a obejmu ho...."Kláro...prosimtě..neznásilnil tě?nestalo se ti nic?" "Ne,ne neboj...nic mi neudělal...ale jak..jak jste se dozvěděli že jsme tady?" Radek mě od sebe odtáhne a nahodí nechápavej výraz ve tváři..."Jsme?" zopakuje to slovo co jsem řekla.... "No...unesl i Billa..Bill je v tý místnosti naproti schodům..."řeknu nejistě... "ale....ale nikdo jiný tu není...jseš si jistá že unesl i Billa?" "No ano...viděla jsem to před hotelem...chytl ho a zatáhl ho do auta...a já jsem si stopla nějaký auto a to mě dovezlo k lesu..pag jsem šla sama a až tady ve sklepě mě přepadl ten chlap..." vysvětlim všechno Radkovi...v tu chvíli přiběhnou policajti k nám do místnosti s nějakou mikinou v ruce..."To je!!!!To je Billova mikina!!!!!Radku!On ho zabil!Musíte ho najít!!" vykřiknu a schovám si uplakanou tvář do dlaní....policajti hned vyběhnou zpátky z místnosti někam pryč...."Kláry...to bude dobrý..uvidíš..nic se nestalo...jseš v pořádku.úplně zdravá..." odkryju si tvář a vyhrknu naštvaně na Radka "a co Bill???Bill je někde pryč a jde mu o život!!!" "Neboj bude v pořádku..uvidíš...ale proč...proč vlastně kvůli...." nestihne doříct větu a já mu skočim do řeči "Proč???Protože ho miluju!!!"
hmmm...fajn...néééé je to good...takovej horor...:-D...mno tak další...mě zajímá, kde ten Bill je...:-D