"Kláry......co tu děláš tak sama?"uslyšim Terky hlas za mnou.Vylekaně sebou cuknu protože sedět celej večer v klidu na gauči u baru kde se ten den nic neděje...je tu ticho že bych fagt slyšela dopadnout na zem i ten pověstnej hrášek a nejednou se ze tmy vynoří Terky hlas...no scéna jag z hororu....otočím se na ni a jen tag pohnu koutkem pusy.Pochybuju že z tohohle gesta vyčetla nějakou odpověď.Sedne si na židli naproti mě a chvíli na sebe jen tag blbě vejráme.Normálně bych se začala tlemit jag divá ale dneska ze mě nikdo sebemenší úsměv nedostane.Ucuknu pohledem z Terky přímo na svět za skleněnou stěnou baru....koukám upřeně na park když v tom uvidim postavu bloudící parkem před našim hotelem....má džíny a černou mikinu.Pořádně nedokážu rozeznat obličej..je velká tma a postava má navíc nasazenou kapuci na hlavě....jediné co vím je,že je to kluk...Dotyčný mě tag moc zaujme že na něj zírám jag na svatej obrázek....když na chvilku kouku na Terku,všimnu si že má hlavu podepřenou rukou a potichu oddychuje...spí...hmm..tag to jsme si teda pokecaly..Nevim jag jí mám dostat na pokoj.Nechce se mi jí budit.Sama vim jag je nepříjemný když tě někdo z toho nejtrvrdšího spánku v půl druhý v noci zbantuje.Vrátím se pohledem znovu na toho kluka...je hubenej...asi tag jako Tom....Tom?Co by tam dělal?Ten přece už dávno spí...vždyť jsem ho viděla v tom svym XXXXXLLL pižámku zalízat z jídelny do svýho pokoje...tohle bude někdo jinej.Najednou uvidím další postavu..která je úplně celá v černém a nejde jí vůbec vidět do tváře,jak se blíží k tomu klukovi.Chlapec o tom dvoumetrovym chlápkovi nemá zřejmě ani páru.Kouká někam do dáli a má ruce v kapsách.Pohupuje se napravo,nalevo,napravo...."Hhhhhh!!!!!!!!"jeknu najednou a zakryju si pusu rukou,když uvidím jak ten chlap chytne kluka kolem krku a na pusu mu položí kapesník.Chlapec ho stačí ještě kopnout do kotníku.Ten chlap jekne bolestí a upustí kluka na zem....a.....a....v tu chvíli se z pod kapuce rýsuje známá tvář...."Billééééééé!!!!!!!"
Běžím po schodech rychle dolů.Třeba tam ještě bude ten chlápek s Billem.Třeba...třeba ho nikam neodveze.Třeba ho tam nechá ležet a odejde sám tam odkud přišel.Co když chce Billa zabít?Nebo ho někam unýst?A pak...ježiš už na to nebudu myslet.Utíkám po chodbě v přízemí,prásknu do dveří které se otevřou a vyběhnu před hotel.Rozhlížím se a oddechuju.Nemůžu pořádně dýchat po tý rychlosti kterou jsem si to pelášila před hotel.Na místě kam Bill spadl teď není nic..teda......když jdu blíž všimnu si něčeho lesklýho na zemi.Zvednu to a zjistim že je to klíček.Neni na něm žádná vysačka se jménem nebo s ulicí..prostě jen klíč.Najednou uslyším praskot větví.Dokážu rozeznat odkud jde ten zvuk.Klíč schovám do kapsy a běžím přímo za tím praskotem.Větve mě šlehají do tváře a zvuk předemnou už se vzdaluje.Doběhnu na konec křoví.Vidím světla auta které právě odjíždí pryč.To je určitě ono!Vytáhnu z kapsy mobil a vyfotím si SPZku toho auta.Nic neřeším a běžím přímo za ním.Vzdaluje se mi pořád víc a víc!Už nemůžu.nezvládám to,dohnat to auto,pořád běžet...."Ty kreténe vrať see!!!!"zařvu na auto které už zmizelo.Je v něm můj kluk,kterýho moc miluju a kterýmu jde teď o život.
Musím si zakrýt rukou oči protože mě oslepuje světlo auta blížícího se ke mě.Neváhám a stoupnu si na silnici přímo před auto.Zaskřípají brzdy a z auta vyleze naštvaně nějakej kluk...tag 25 let asi...Letím ke dveřím spolujezdce ,otevřu je a nasednu do auta.Kluka zatáhnu za rukáv bundy zpátky do auta a rychle mu všechno vysvětluju."Jo Bill..ahaaa...no,viděl jsem jedno auto,jelo směrem.." na ty jeho zdlouhavý kecy nejsem zvědavá "Nekecej a jeď!!!" křiknu a on hned otočí směr a jede...."Myslim že zatáčelo sem...."a zatáčí směrem k lesu....nikde nic,žádný světlo auta nebo nějakej pohyb....prostě tma jag v pytli a na světě jen já a tenhle řidič."Slečno...přes tu bažinu já už ject nemůžu,sorry.mám nový auto a nechci aby se mi hned zaflákalo.dál už musíte sama"povzdechnu si nad tou děsnou ochotou ,poděkuju a vylezu z auta.Neni tady ani nikde poblíž nějaká lampa která by mi svítila na cestu.Vidim akorát malý světýlko který vydává měsíc...jdu přes bahnitou kaluž dál..tsss jakápak bažina?Kaluž mi nesahá ani po kolena....už odmalička jsem trpěla hrozným strachem.Nemohla jsem spát v jedný místnosti sama protože jsem ze strachu i brečela...postupem času se to zlepšovalo ale strach byl ještě pořád nějakej.Teď ale žádnej nemám..teda aspoň ne o sebe.Teď bych strachy brečela pro Billa...co kdyby zemřel..panebože,kdyby ho ten chlap teď zabil.Měla bych výčitky svědomí až do konce života.Dneska jsem se na něj neusmála,nepromluvila s ním ani slovo...slzy se mi zase kutálí po tváří,že je nedokážu zastavit.Já se tag bojim.Co bude dál?Co když se stratím?Nenajdu Billa?Byla jsem přece jediná která viděla toho chlapa Billa odtáhnout.Jsem jediná kdo může zabránit něčemu zlému...
Jdu lesem pořád někam,kam mě můj 6.smysl táhne.Prostě cítím že Bill už není daleko....mezi Billem a mnou se utvořilo nějaké pouto ...prostě vždycky poznám že je blízko...a teď blízko je!Předemnou stojí dům s oprýskanou omítkou a děravou střechou.Vypadá dost strašidelně.Něco jako z hororu Blair Witch.Jdu přímo k dřevěným dvěřím...Když dojdu k nim teprve mi dojde že mám klíč.Zkusim ho teda zrovna na tyhle dveře...teda!!!!Kdybych měla takový štěstí pořád tak se zbláznim radostí!Dveře povolí a já potichounku vejdu dovnitř...je tu ticho...stěny jsou sekškrábané i tady.Nic neslyším.Co když tady nikdo není?Ani Bill?Ani ten chlap a já jsem někde úplně jinde?Ale proč by zase pasoval ten klíč kterej tomu chlápkovi nejspíš vypadl z kapsy do dveří od tohohle baráku?Jediný zvuk který slyším je hlasitý tlukot mého srdce....jdu po dřevěných schodech do druhého patra.Schody při každém mém kroku vržou...Ve druhém patře jsou jen jedny dveře od nějaké místnosti....jdu k nim blíž,skrčím se a zkoučim poslouchat jestli nezaslechnu aspoň tichounký zvuk...třeba krok nebo tag něco...nic...tag se zhluboka nadechnu,seberu všechny své síli,stisknu kliku,otevřu dveře a......
tak supaaa...další díl...ať je tady do tejdne...