Na začátku...
Po letních prázdninách se vše změnilo: Tokio Hotel se dostali na vrchol německé hitparády. S jejich songem "Durch den Monsun" je tahle magdeburgská čtyřka už týdny jedničkou. Zpěvák Bill se jenom diví, kolik spolužáků je nenávidí.
Když nám předpověděli jedno z prvních tří míst v hitparádě, skoro sme vřískali! Všichni nám házeli klacky pod nohy, protože sme tak mladý. S každou smlouvou sme nejdřív museli k poručenskýmu soudu, všechno dvakrát třikrát ověřovat, každej nám do toho kecal a staral se do nás. Když konečně tenhle singl vyšel, byli sme neskutečně šťastný! Před školou zdravíme fanoušky a holky nám píšou milostný dopisy. Neuvěřitelný!
Už dlouho jsme si přáli stát se slavnými. Už dřív pro nás nebylo žádný vystoupení na škodu. Od devíti let sme s mym dvojčetem Tomem hráli na vesnickejch akcích, soutěžích a ve všech malejch klubech, kde bylo otevřený pódium. Dodneška neumim na nic hrát, ani noty neznám, proto nás tenkrát na jedný soutěži nechali zahrát jenom na keyboard. To jim stačilo a my sme postoupili. Všude sme pak posílali naše demo nahrávky. Naši rodiče nás museli každej víkend někam vozit :)
Všechno bylo v němčině, neuměli sme přece anglicky. Starý songy byly částečně nanic. Když si to dneska poslechnete, sotva nás v tom poznáte. Je srandovní, jak sme byli nesmělý. Trapný mi to ale nepříde, každej nějak začínal.